Vítězné fotografie dle odborné poroty
 1. Milan Makarský |
 2. Jakub Jurdič |
 3. Vítězslav Říha |
 4. Marek Rebroš |
 5. Jiří Steinbach |
 6. Pavlína Klimešová |
 7. ro.jaros@seznam.cz |
 8. Libor Dušek |
Vítězné fotografie dle hlasování veřejnosti
 1. Milan Tykal |
 2. Dagmar Formánková |
 3. Martin Holík |
 4. Mirek šmejkal |
Jak fotografovat … emoce
Emoce (z lat. e-motio, pohnutí) jsou psychologické procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, atd. atd …
Než se pustíme do toho, jak postupovat při fotografování emocí, uvedeme si dvě krajní (a nepříliš vhodné) situace.
Ta první vychází ze skutečnosti, že všechna mláďata – štěňátka, kočičky, kuřátka, ale i děti, jsou obecně emocionálně účinné a působivé objekty a fotografuje je pouze začátečník, který se v oblasti fotografie teprve rozkoukává. Vyspělý amatér nebo profesionál dokáže nalézat a fotografovat emoce v běžném životě tak, že při pohledu na jejich fotografie máme husí kůži.
Druhá situace, kdy se při studiu fotografie snažíme vyhledávat a zachycovat emoce, radí nám v nadsázce ostřílenější kolegové – „hoďte v hospodě pár nepovedených fórů na výčepního a uvidíte ten fofr a máte hned co fotit“. A jak se lidově říká – tudy cesta také nevede.
Čím:
Emoce vídáme jak pozitivní, tak i negativní. Fotografovat emoce pozitivní není žádný problém, naopak rádi je vidíme. Vítězství v čemkoli nás dostává téměř do euforie a fotografovat rozzářené tváře není problém. Problém je v tom, že pro dobrou fotografii musíme být dostatečně blízko objektu. Pokud nemáme akreditaci, pomůže nám objektiv s delší ohniskovou vzdáleností. Dokáže přiblížit objekty a zejména umí při úplném odclonění příjemně rozmazat pozadí a fotografovaný objekt vytáhnout z reality. Jsme – li v ohnisku dění, využijeme i širokoúhlý objektiv. Velmi dobře člení prostor, můžeme fotografovat z velmi krátké vzdálenosti, jdeme až „na kůži“. Naše fotografie získají tu správnou „šťávu“.
Větší problém je fotografovat emoce negativní. Zde by bylo potřeba se zmínit o tzv. etice fotoreportéra. Živelné pohromy, nemoci, neštěstí – i v takových situacích vznikají fotografie. Jsou velmi důležité např. z hlediska dokumentace, historie a podobně. Profesionál je profesionálem i proto, že v podobných situacích zvládne své emoce a fotografuje.
Pro snadné fotografování podobných situací bychom měli mít dispozici objektivy s ohniskem od např. 18 do 200 mm, (ve dvou zoom objektivech) které má dnes pravděpodobně k dispozici téměř každý fotograf.
Jak:
Zcela zásadní otázka – jak. Naše fotografie by měli být koukatelné, zajímavé, dynamické. A to my víme a umíme to zvládnout pomocí změny polohy optické osy. Přímý pohled, nadhled a podhled je zcela zásadní pro vynikající kvalitu fotografií. Zde nepomáhá zoom, ten mění pouze úhel záběru, nikoliv perspektivu. O tuto změnu se musíme postarat my jako autoři. Další zásadní věc je to, že naše fotografie potřebují celek, polodetail a detail. Získají tak potřebnou kvalitu. Nejhorší a na první pohled patrné jsou fotografie, kdy „fotograf“ přišel, přiložil fotoaparát k oku, odexponoval několik záběrů a odešel. Fotografie jsou šedivé, nudné a nezajímavé. Skutečnost je pouze pofotografovaná, ale nikoli vyfotografovaná. Měli bychom si tedy všímat zdánlivě nezajímavých detailů. Vzniká něco, čemu se říká fotografie po fotografii nebo obraz za obrazem. To je pro oblast fotografie důležité, ten kdo toto vidí, stává se fotografem.
Fotografujeme věci a situace, které jsou zásadní a vypovídající o emocích velmi silně. Například fotografie, která získala před lety první místo v Czech Press Foto – na stupních vítězů vyfotografované spojené svalnaté ruce mozolnatými dlaněmi dvou chlapů veslařů. Žádná radost, ovace, sláva a medaile. Přesto dokáže tato fotka popsat atmosféru daleko lépe než několik popisných fotografií bez atmosféry a emocí. Vznikl obraz za obrazem – v té fotografii jsou léta dřiny, odříkání, mnohdy i bolesti, kamarádství. Dokáže toho sdělit více než verbální projev.
Pokud se stane to, že budeme fotografovat ve ztížených podmínkách, kdy bude nízká intenzita osvětlení, měli bychom raději zvyšovat citlivost fotoaparátu než použít přídavný blesk. Ten dokáže velmi důsledně zničit atmosféru, potlačit jakékoli emoce. Objekty na fotografiích jsou částečně přeexponované, částečně podexponované s výraznými stíny všude tam, kam blesk dosvítí. Musíme – li opravdu použít blesk, měli bychom vždy blýskat nepřímo – odrazem. O strop, o stěny nebo použít malou bílou odraznou destičku, kterou bývají systémové blesky vybaveny. Ta nám rozděluje světlo z výbojky na přímé a odražené a snímky pořízené touto metodou jsou ještě „snesitelné“.
Velmi často se používá kombinace vysokého ISO a lehkého příblesku odrazem. Lehký příblesk scénu trochu obarví, ale nezničí emoce a atmosféru.
Nevím proč, ale negativní emoce zůstávají „v hlavě“ podstatně déle, než ty opačné. Všichni si určitě pamatujeme na kampaň firmy United Colors Of Benetton, Na billboardech byly fotografie člověka umírajícího na AIDS, kněz líbající jeptišku, černoška kojící bílé miminko a další a další. Říká se, že kladné emoce nikoho neotravují, ale fotografové by měli zvládnout obojí a velmi dobře.
Přeji dobré světlo a držím palce.